Kalendář akcí

loader
Chýšky

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-theme-font:minor-fareast; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}

Adresa: Chyskytown, Wild West

“Tak nějakou historku z mládí, říkáš…” Starý traper si přitáhl přikrývku blíž k tělu a hloubavě se zahleděl do plamenů. Nepřítomně si začal broukat nějaký popěvek. Jeho mladý společník na něj mlčky zkoumavě hleděl. Znal již nálady starého muže a věděl, že přijde vyprávění. Nemýlil se.
“To bylo tenkrát, co jsme vyrazili na východ od řeky. Nebo na západ? No to je jedno. Prostě tenkrát, co ještě byl traperskej život ještě pořádná dřina, žádný opakovací pušky, nablejskaný nože a jiný zbytečný novoty. Šlo nás tenkrát víc. Já, deset dalších mladejch bláznů a s náma taky pár starejch ostřílenejch chlapů, co nás nakonec udrželi při životě. To víš, koukali jsme vlízt do každý šlamastiky, co šla kolem. Stejně jako ty.” Starý muž si znechuceně odplivl žvanec tabáku a jen o vlásek minul vlastní botu. “Plácali jsme se divočinou a div nechcípli hlady. Měli jsme sebou ženské, co se o nás staraly, ale zvěř nebyla. Nakonec jsme se usadili na příhodným místě a založili osadu. Hned jsme to hnízdo pojmenovali Chyskytown.
Díra to byla k pohledání. Hned první bandita, kterého jsme slavně chytili, nám utekl a ještě zastřelil soudce a šerifova pomocníka. Toho chlapa nakonec dostali Indiáni. Stavěli jsme město z toho co bylo. Peníze jsme vydělávali všelijak. Občas se naskytl dobrý výdělek, když k nám zajel obchodník. Kvůli němu jsme dokonce sháněli orlí vejce. To bylo drsný i pro nás, ale odměna stála za to. Jak město rostlo, grázlů přibejvalo a dokonce si udělali úplnou bandu, která si klidně dělala, co chtěla. Nakonec jsme je dopadli, šéfa hezky čapli a pověsili.
Jednou jsem si takhle vyrazil s pár kámošema do lesa klást pasti. Měl jsem tenkrát postavenou takovou boudu, teda spíš přístřešek na spadnutí, dodnes se za něj stydím, ale tenkrát mi to bylo dobrý. Přespával jsem tam. Hlídám, protože jsme drželi hlídky, indiáni moc prudko řádili. A jak tak spím, teda hlídám, najednou světlo. Já na to koukal, co to jako je, jestli měsíc, nebo tak. A to světlo bylo takový zvláštní, sinavý. Pomalu sem se zved. Třepu s ostatníma, jestli to taky viděj a oni, že jo. Vylezli jsme ven a šli za tím světlem. Děsná tma, venku krápalo a to světlo před náma tancovalo a poletovalo. Padali jsme přes kořeny, ale nikdo ani necekl, aby ten zvláštní jev nezmizel. Došli jsme až do údolí, kde seděl takovej šaman. Rudoch jak ze starejch dob, starej, vrásčitej. Povídal nám o Eldorádu, zemi, kde dostaneš všechno, co chceš. Prostě blázen.
Taky sme se bavili. Dělali jsme takový soutěže, jako že kdo nejdřív zabouchne hřebík, nebo nejlíp trefí terč a tak. Občas se našel i nějakej chlast a pak zpěv. Při tý příležitosti si musím vzpomenout na starýho Franka, kterej měl tak děsivej hlas, že když zadul Montgomery, tak umírali indiáni hrůzou ještě za třema pohoříma a zvěř ti normálně skákala před pušku, jako že je lepší se nechat zastřelit, než to poslouchat. Jo a taky jsme rádi věšeli.
To ti takhle jednou přijel do města reverend. My nevěděli, že je to von a protože tenkrát byly zrovna ňáký potíže s banditama, tak jsme toho chlapa čapli a zkusili ho oběsit. Chvilkama cosi mektal, že on jako nic a nakonec nám začal cpát dolary. Kupodivu se to nějak vysvětlilo a milej páter to ve zdraví s náma ještě zapil. S rudochama sice byly ze začátku potíže, nakonec jsme se s nima ale docela dohodli a mírová dýmka se kouřila ostošest. Pořádný problémy ale přišly ve chvíli, kdy jeden chlap našel zlato a hned to kvačil povědět ostatním. Co mám vykládat, mela to byla náramná, zloději řádili, šerifové je nestačili zavírat a to nemluvím o banditech, který si vždycky počíhali na jezdce se zlatem. Nakonec jsem odsud vypadl. Bylo to fajn, ale naše stará banda se rozpadla a zůstali jen nový osadníci. Našel jsem si další místo, kde žít a bylo to fajn. Teď si dám ještě loka před spaním a zalehnem. Máš první hlídku.” Stařec umlkl. Chvilku se ještě díval do plamenů a hledal v nich známé obličeje přátel, které už nikdy neuvidí. Pousmál se, s hekáním ulehl poblíž ohniště a usnul. Mladý muž zaklonil hlavu a díval se na nebe plné zářících hvězd.

Stručně a jasně: Chaloupka Chyšky 2005. Počet dětí okolo dvanácti, vedoucích zhruba 5 až 6. Kuchařek při největším návalu 4 kusy. Bylo to bezva a přežili jsme v podstatě všichni. Málem oběšeným knězem se stal P. Tomáš Mareš, který se na nás přijel podívat.
V.Š.