Kalendář akcí

loader
Bozkov - Svatí mezi námi
 

Na cestu za svatými jsme se vydali v sobotu brzy zrána vlakem. Nutno podotknout, že to byla cesta namáhavá a strastiplná. Ovšem nic proti tomu, co na nás čekalo, když jsme vystoupili ve stanici Jesenný. Ten kopec, na jehož vrchol jsme ani nedohlédli, vedl snad až do nebe. A taky že jo. Na jeho konci na nás čekal svatý Petr. Přímo do nebe nás ale rovnou nepustil, a tak jsme týden pobývali alespoň u nebe, na faře v Bozkově v místním poutnickém domě.     
        Každý den k nám sestupoval jeden svatý, který s námi prožil den, vedl modlitby a uváděl hry.   Byl vždy oblečen do “svátečního roucha” , a tak nebyla o vtipné situace nouze. Např. když přišel Pluňa na faru první den oblečený v albě a s červeným hadrem přes rameno. Potkal pana faráře a ten se ho ptá:   
        P. Jaroslav: “Vy jste tady jako nějaký řeholník?”
        Pluňa: Ne já jsem svatý Petr…”
        P. Jaroslav: “Prosím??”
        Pluňa: “No, svatý Petr.”
        Pan farář se pak ptal druhého pana faráře, jestli náhodu nejsme z nějaké sekty…

        Ráno jsme vždy prošli velkou papírovou “Biblí” , a tím jsem se dostali přímo do víru dění v Bibli. Vyzkoušeli jsme, jaké to bylo, když nebylo světlo, pokusili jsem se vypěstovat vlastní kytičky nebo vytvořit nový prototyp člověka. To bylo ještě docela klidné, ale jednou jsme narazili na Davida, který právě nesl bratrům homolky a nás vzal přímo do bitvy s Goliášem!! Celý den jsme trénovali, šermovali, cvičili ducha a mysl, a tak byl úspěch zaručen. Další krušné chvíle jsme zažili, když jsme potkali rybáře. Mluvili o zvláštním fousatém muži, který jim naplnil sítě rybami tak, až se jim protrhli a my jsme jim museli pomoct je chytat…
        Ve středu jsme byli navštíveni pro změnu my, tentokrát v realitě a to kontrolou z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vše proběhlo v pořádku, a tak jsme mohli uskutečnit plánovaný výlet do nedalekých Semil, cestou jsme se zastavili u Sejkorské kapličky nebo třeba i u léčivé studánky.
        Nejpůsobivější byl bezpochyby závěrečný sobotní večer, kdy jsme se po mši, kterou nám speciálně odsloužil místní pan farář Kryštof, doma zvaný Kryzstow, stali figurkami ve hře “Cestička k Bohu naživo”, něco jako Člověče, nezlob se. Do nebe jsme se nakonec na slavnostní hostinu s udílením odměn vešli všichni, i když jen na chvíli. Z toho jsme ale smutní nebyli, vždyť v neděli jsme se už vraceli domů a tam je stejně nejlíp.
        Všichni bychom ještě touto cestou chtěli poděkovat Noskovým za dopravu všeho potřebného zadarmo do Bozkova i zpátky.