Kalendář akcí

loader
Morávka

Z deníku lodního důstojníka

Lod vyplouvá z přístavu, posádka kompletní a v dobré náladě. Cesta ubíhá dobře, moře je klidné a neztratili jsme se v žádném přístavu. Počasí nám přeje. Cesta je ale přeci jen dosti dlouhá a poslední úsek nás vezl dosti nevrlý kapitán podivné kocábky (zvané domorodou řečí nějak jako “autobus”). Přes jeho brblání a tlumené šťavnaté kletby jsme dorazili do cíle. Sierra Tramtaria je před námi a náš cíl – místo zvané Galapagos nás vítá. Tak úspěšně skončil den první. Noc byla klidná. Začíná první den našeho pobytu na tomto pohostinném místě. Domorodci se zdají být přátelští, zvláště dobře si rozumíme s jedním, kterému se říká “panfarár”. Posádka se snaží kultivovat okolí, stavíme osadu. Počasí příjemné, ale zřejmě jsme v subtropech. Dnešní den se jistě zapíše do dějin tohoto místa. Při průzkumu řeky tekoucí naším údolím byla posádkou nalezena zapečetěná láhev obsahující pergamen se zprávou. Mužstvo vzrušeně debatuje, kapitán se rozhoduje pro průzkum příští den. Těžko se nám usíná. Jaké bylo počasí si příliš neuvědomuji. Nejspíše horko. Ráno jsme našli varování. Cár pergamenu popsaný nepříliš smysluplným výhružným textem plným školáckých chyb. Zvláštní byl ale způsob doručení – kdosi neznámý ho poněkud neostrým nožem, ale o to větší silou přibodl na bránu osady. Nabádá nás, abychom zanechali marného pátrání. Mužstvo chce pokračovat a kapitán ho v tom podporuje. Na mé rady k opatrnosti nikdo nedbá. Vyrážíme hledat odesílatele láhve. Usoudili jsme, že připlula po jednom z přítoků řeky a sledujeme ten první, který přichází v úvahu. Máme štěstí a smůlu zároveň. Nacházíme už jen dva hroby, avšak při bližším prohledání místa (mnohdy hraničícím se zneuctěním) nalézá posádka svazeček pergamenů a pomalovanou kůži, která nápadně připomíná mapu. Pergameny jsou nám nečitelné – jediný, kdo je dokáže rozluštit je náš kapitán, který dosáhl nejvyššího vzdělání (na námořní akademii se dostal úplatkem, ale to sem nepatří). Při zpáteční cestě se jeden ze členů posádky zřítil do strže, podařilo se ho však vytáhnout. Počasí již spíše tropické.
Kapitán postupně překládá další a další části nalezeného textu – je to deník našeho neznámého s láhví. Sledujeme jeho příběh a snažíme se pochopit, co nám chtěl říct. Mezi mužstvem kolují první zmínky o pokladu. Zkoušíme orientovat nalezenou mapu na vrcholu jedné z blízkých hor. Bohužel nám počasí nepřeje – je prachbídná viditelnost. Cestou zpět do osady se část posádky ztratí v lesích. Později jsou nalezeni vyslanou průzkumnou jednotkou a mnou potrestáni pro nedbalost. Kdysi jsme takové věšeli. To je dnes doba... Dnes vyrážíme na nejvyšší vrchol v tomto pohoří. Nálada se z prvotní nechuti mění v nadšení, se stoupajícím horkem ale opět klesá k bodu mrazu (snad aby se vyrovnaly teploty a bylo příjemně ? ). Vrchol je slavně dobyt, půda zabrána pro královnu a vracíme se zpět. Opět se těsně před cílem část posádky ztratila, opět byla nalezena a opět potrestána. Dnes si posádka musela sama uvařit – kuchař odmítl pracovat a opil se z lodních zásob. Kupodivu všichni přežili. Později během dne byl při hrdinné bitvě (které předcházel nehrdinný ústup před vosami) ukořistěn kultovní kámen domorodců a ti tak ztratili svou sílu. Nálada je dobrá, stejně tak i počasí, až na drobnou bouři. V lese byl objeven šaman při jakémsi rituálu. Ve strašlivé průtrži mračen, která potom nastala, mu byla dvěma hrdinnými členy posádky (kteří se později, jak se stalo zvykem, ztratili) zabavena jakási podivná hra. Šaman a jeho pomocníci strašlivě promokli. V noci mi byla zima. Kapitán a jeden člen posádky onemocněli. Je nám dost zle a tak toho moc nenapíšu. Přepadl nás šaman a vyzval mužstvo na souboj. Zvítězili jsme a bylo nám zjeveno tajemství mapy. Posádka se dožaduje výpravy za pokladem. Kapitán ve slabé chvilce vyhověl. Posádka se vydává na cestu. Celá posádka se ztratila. Za použití kouřových signálů (na oheň použity zelené větve Siemens a Sony) je posádka kontaktována a pozdě večer se slavně vrací s pokladem. Návrat do staré vlasti. Ještě na palubě zaoceánského křižníku jednoho člena posádky napadá zuřivá včela. Strašlivě mě to svědí celou cestu, protože je horko. S úctou a vděčností líbá důstojnický sbor rodný břeh. Kdo jste tam nebyl, neuvěříte, ale tohle a mnohem více jsme zažili. Pro letošek máte smůlu, ale příští rok...

Chtěl bych poděkovat všem členům důstojnického sboru, počínaje kapitánem Davidem, lodním důstojníkům Jardovi a dvěma Honzům, také oběma mistrům (respektive panu mistrovi a paní mistrové) našich žaludku Janě a Zbyndovi. Také děkuji klukům, kteří vytvořili dobrý a schopný tým. V první řadě však patří dík našemu Pánu, který byl s námi.